Druhý přehlídkový den
27.10.2007
Tanec, tanec...v celém Jablonci všichni zainteresovaní vidí jen tanec. Kouká na nás z plakátů po městě, číšníci v oblíbených restauracích nás radostně zdraví. I přes pošmourné a ospalé počasí je cítit pulsování přehlídkového rytmu.
První programový blok jakoby obrážel mrholící náladu za oknem. Temnější světelný design na jevišti nechal přes noc splynout jednotlivá čísla do velké koláže, ze které po připomenutí na rozborových seminářích dnešního dopoledne vystoupily čísla do jasnějších či konkrétnějších kontur.
Dovnitř, uvnitř, vně (TS Magdaléna , Rychnov u Jablonce nad Nisou) bylo v choreografii Ludmily Rellichové něžné a tajemné zároveň na úžasnou hudbu Bohuslava Martinů.
Hravé až skoro infantilně roztomilé a přitom konkrétně jasné bylo Hrajeme si (ZUŠ Lounských Praha 4) na hudbu Luise Sclavise v choreografii B. Komansové, E. Orcígové.
Technickou úrovní překvapilo Intro Postřelmov. Hudebně náročnou píseň Radůzy Vše je jedním v choreografii Lenky Hajdukové zvládl soubor skvěle.
NoTa Plzeň předvedla sólový výstup s živým klavírním doprovodem Dění v touze. Možná až uzavřeně intimní tanec v choreografii Lenky Jíšové nevynikl na jevišti tak, jak by mu slušelo.
První polovinu prvního programového večera uzavřely Rozmarnosti (ZUŠ Červený Kostelec). Skvělá choreografie Blanky Šourkové jako by svůj úžasný vrchol již zažila na dětské celostátní přehlídce v Kutné Hoře a zde se spíše účastnila.
Po přestávce Spálená jíška (TO ZUŠ Horní Slavkov) působila svým pojetím vlastního zabezpečení světelného designu originálně i zmateně. Choreografka Lucie Krajnikovičoková ne zcela odhadla míru napětí, které vedlo dějovou linku jejího díla. Výtvarně i hudebně zajímavá byla představení
Někdy (AYO Dance ZUŠ Tachov - Irena André) a Šroubmatice (FIMaFÁRUM Brno - Dagmar Nejedlá), které měla obě společné i určité nedotažení celé koncepce v choreografii. Zatímco začátky se shodně vyznačovaly zajímavým jak pohybovým, tak výrazovým materiálem, konce vyšuměly. Podobně působila i práce Alžběty Daňkové (Bla Bla Du Praha) Za barákem.
Odlehčeně a s humorem program zakončili členové Bandance Praha, kteří bez nějakých hlubokomyslných ambicí předvedli zajímavou a jednoduchou pohybovou grotesku Č. 42 spaghetti bolognese.
Večer v divadle byl dlouhý a ne každý měl sílu a chuť zůstat i po přehlídkovém bloku. Když opustil sál, opustil i možnost zhlédnout vystoupeníčko Podskaláku, divadelního souboru Domova pod skalami Kurovodice. Jeho obyvatelé s mentálním postižení nacvičili s členkami tanečního souboru Magdaléna poetické pásmo písní ze staré Prahy. Celé divadlo obdivovalo schopnosti lidí, kteří stáli na jevišti, ale i v pozadí tohoto projektíku.
Charitativní náboj pokračoval dražbou obrazů, výsledků výtvarné dílny. Završilo se tím propojení, tříprogram vrcholící předáním výtěžku Dětskému domovu v Jablonci nad Nisou přímo na jevišti příští týden. Čím pěknější obrazy, tím zajímavější dražba. A pak volná zábava a nebo, kdo vydržel, účastnil se v divadle vernisáže výstavy fotografií Pavla Jasanského. To, nejlepší z práce toho, který už třetí rok běhá po jevišti v Jablonci i v Kutné Hoře a "cvaká".
Takže teď volná zábava..... až do zítra......
Zuzana Smugalová
Malé zamyšlení nad polovinou přehlídky
"Často se ptám sebe sama, co je vlastně na akcích tohoto typu to nejpřitažlivější. Jestli potkávání přátel, které jsme skoro celý rok neviděli, nebo účast na seminářích se zajímavými pedagogy či samotná přehlídková představení, která má reprezentovat výběr toho nejlepšího, co jednotlivé kraje po stránce scénicko-taneční tento rok vydaly.
Často se ptám sama sebe, jak málo nám stačí, aby na nás některé věci a situace působily neúplně, pokud chybí někdo, kdo je podle nás součástí celku, něco, co do harmonického tvaru zcela jasně patří.
Často se ptám sama sebe, kde se ve mě bere ta odvaha hodnotit něco, co není ještě úplně završeno. Co je právě v polovině, ve zlomu, který už přináší sice úlomky hodnocení, ale zároveň se naklání do své druhé půle, která bude jistě dalším překvapením a snad příjemným. Ale kdo ví....
Tyto řádky jsem psala v sobotu pravé poledne, tedy v opravdovém"prostřed" celého běhu. "
ZuS
O posledním večeru zde