Malá poznámka k polovici přehlídky
Často se ptám sebe sama, co je vlastně na akcích tohoto typu to nejpřitažlivější. Jestli potkávání přátel, které jsme skoro celý rok neviděli, nebo účast na seminářích se zajímavými pedagogy či samotná přehlídková představení, která má reprezentovat výběr toho nejlepšího, co jednotlivé kraje po stránce scénicko-taneční tento rok vydaly.
Často se ptám sama sebe, jak málo nám stačí, aby na nás některé věci a situace působily neúplně, pokud chybí někdo, kdo je podle nás součástí celku, něco, co do harmonického tvaru zcela jasně patří.
Často se ptám sama sebe, kde se ve mě bere ta odvaha hodnotit něco, co není ještě úplně završeno. Co je právě v polovině, ve zlomu, který už přináší sice úlomky hodnocení, ale zároveň se naklání do své druhé půle, která bude jistě dalším překvapením a snad příjemným. Ale kdo ví....
Tyto řádky jsem je psala v sobotu pravé poledne, tedy v opravdovém"prostřed" celého běhu.
ZuS