Třetí a poslední přehlídkový večer
28.10.2007
Sobotní program bývá vrcholem celé přehlídky a zároveň i jakýmsi rozlousknutím hádanky: jaké to tedy bylo?
Večer v druhém programovém bloku nabídl pestřejší paletu tvůrčí invence po všech stránkách. Beauty (ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary) v sobě neslo už jasně vyhraněný choreografický rukopis své autorky Petry Blau. Čistá, tanečně i dramaticky vypracovaná kompozice plná drobných a přitom tak důležitých detailů.
Podobně působila i práce choreografky Hany Ludvíkové a jejích tanečnic Odněkud sem (GEN ZUŠ Žďár nad Sázavou). Spojení, rozpojení, spojení. Co všechno se stalo na jevišti se odrazilo v kvalitním tanečním technickém provedení.
Technika byla i v choreografii Zlej sen (Pop Balet Praha). O co více techniky o to méně kvalitní dramaturgické koncepce. Navíc ne zcela vhodně volený kostým choreografii nepřidal.
Hudba Sergeje Rachmaninova dodala práci Jak dál? (ZUŠ Horní Slavkov) autorky Veroniky Müllerové zvláštní atmosféru.
Na ni pak navázala příjemně muzikální i taneční čistotou choreografie Člověk a země. Na stejnojmennou píseň v Jiřího Pavlici vytvořila Markéta Kulichová velmi vkusné dílko, které byť bylo ve vztahu k hudbě ilustrativní, přesto si uchovávalo poetickou náladu plnou vlastní invence choreografky i jejího souboru.
Zajímavé téma, zajímavě zpracované, používající aktivně i scénografickou složku, takové bylo Sólo pro knížky (Parau Parau Jablonec nad Nisou). Tanečníci ve společné choreografii zacházeli s tématem originálním způsobem, ve kterém prezentovali svůj čtenářský vkus a písmenka, věty převáděli do pohybu. Zaklapnutí knih uzavřelo první polovinu večera a asi tu nejvyváženější část přehlídkového programu.
Pokračování po přestávce zahájil jediný duet přehlídky. V choreografii Zory Breckové (Legarmm ZUŠ Kláštěrec nad Ohří) na téma rozchodů a rozhodnutí tančili její tanečníci pod názvem Rozcestí. Silné emoce byly mírně bržděny rychlými přesuny tanečníků za jevištěm, tím nenechaly vykrystalizovat konkrétní vztahy a reakce mezi dvěma aktéry, tak jak by si námět zasloužil.
Stejně tak v Hmyzí aréně (TO ZUŠ Valašské Klobouky) choreografky Hany Maňasové byla cítit jakási nevyváženost mezi výrazem a tématem. Výtvarně velice dobře zpracovaný kostým, zajímavé pohybové a výrazové možnosti tanečnic či originální výběr hudby Martina Hermana jako by došly jen do polovice cesty.
Pravděpodobně to bylo mírně nakažlivé. Cynickému charakteru písně měly dost daleko tanečnice působící pod Vendulou Poznarovou (Hot Shenose jr. Praha). Nejenže nebyla respektována rytmická složka sólové písně Everybody Calls Me An Angel (navíc v nedobrém aranžmá zbytečně zvýrazňující basovou linku), ale i atmosférický náboj choreografie Angel´s cynicism se oproti krajskému kolu vytratil.
Tanečnice TO ZUŠ Sezimovo Ústí Drahomíry Štěrbové ukázaly po roce opět svůj další postup technický i výrazový v choreografii Naděje.
Poslední dvě choreografie byly příjemným zpestřením Zkušení interpreti se silným jevištním charismatem ovládli scénu svým sólem Čekáním na (BT Studio Pardubice, choreografie Naďa Gregorová) a následným kvartetem Náhodná známost (Švih ZUŠ Křtinská Praha 2, choreografie Eva Velínská). Čistá a technicky vyspělá práce se u těchto jmen dala předpokládat a realita předpoklady převýšila.
Pak už jen měli páni konferenciéři co dělat, aby utekli své "ošetřovatelce" (ta jim "konečně" sebrala jejich Pear computer, nad nímž jsme se všichni bavili). Autorská dvojice D. S. Poskoč tak zakončila své dvoudenní působení na jevišti, kdy velmi originálně, vtipně a za pomoci svých kolegů z Bandace překlenovali jinak rozpačitě prázdné předěly mezi jednotlivými čísly programu. Tento způsob konference zdá se být i po třech letech šťastně volenou trefou.
Zuzana Smugalová
Po horečce sobotní noci
"Tanec je krása a dokonalost. Pocity, které můžeme skrze pohyb ventilovat, slova, která nemusíme říkat. Atmosféra, kterou sami způsobujeme pro sebe. Skrze tanec se propojujeme.
A v propojení daleko více vnímáme jeden druhého. A tak se to všechno tak namotalo, spojilo a propojilo. Různá potkávání, různá shromáždění, různá vidění a různé konfrontace. Ranní neděle je pořád pošmourná, ale komu to vadí...."
ZuS