O VEDOUCÍCH SOUBORŮ
O VEDOUCÍCH SOUBORŮ DĚTSKÉHO SCÉNICKÉHO TANCE
Ve třetí části zprávy předkládáme výsledky dotazníkového šetření vedoucích dětských souborů scénického tance, přinášející zajímavé poznatky o vedoucích, o souborech, o přínosu práce v souboru, o tvořivosti dětí.
Výsledky dotazníkového šetření vedoucích souborů dětského scénického tance.
Adresný dotazník vyplnilo 32 z 33 evidovaných vedoucích souborů.
Poznatky o vedoucích
Ze 32 vedoucích je 31 žen a 1 muž, z toho 12 je ve věku do 35 let, 20 nad 35 let. Nejmladší vedoucí je ve věku 24 let, nejstarší ve věku 54 let. Nejpočetnější věková skupina je 45-50 let, jinak jsou všechny věkové skupiny zastoupeny poměrně rovnoměrně. 25 vedoucích vyučuje na ZUŠ, 7 vede taneční skupinu jiného zřizovatele ( TJ Sokol, DDM, Soukromé taneční studio, Centrum volného času, Soukromé taneční centrum, základní škola).
Pokud jde o odbornou kvalifikaci, 18 vedoucích má odbornou vysokoškolskou kvalifikaci (AMU, JAMU), 2 odborné střední vzdělání (konzervatoř), 2 vysokoškolskou kvalifikaci v souvisejícím oboru (kulturologie, etnologie), 6 vysokoškolskou nebo středoškolskou pedagogickou kvalifikaci a 4 jinou nesouvisející kvalifikaci.
Vyučovací praxi má 10 vedoucích do 10 let a 19 vedoucích nad 10 let (2 vedoucí tento údaj neuvedli). Nejkratší pedagogická praxe činí 3 roky a nejdelší 31 let. V souborech scénického tance dle tohoto zjištění pracuje většinou kvalifikovaný a zkušený pedagog, jehož vzdělání s oborem, ve kterém jako vedoucí souboru působí, přímo souvisí, a který činnost vedoucího souboru provádí jako své zaměstnání. Sami vedoucí považují za nejpodstatnější průpravu pro práci se souborem umělecké vzdělání v oboru, případně v příbuzném oboru. Následuje vlastní dlouholetá praxe a doplňkové vzdělávání (odborné kurzy a semináře).
Jako další velmi podstatný činitel pro úspěšnou práci s dětským souborem uvádějí vedoucí: vztah k dětem, kontakt s dětmi, lásku k dětem, schopnost dětem naslouchat, společný cíl vedoucího a dětí. Jako další důležité předpoklady pro tuto práci uvádějí jednotliví vedoucí: pedagogické schopnosti, tvůrčí schopnosti, odbornou spolupráci s jinými pedagogy.
18 vedoucích by chtělo, aby se jejich vlastní dítě také věnovalo tanci, 4 jinému oboru a 9 se domnívá, že volba záleží na dítěti samém. Všichni vedoucí navštěvují občas vystoupení jiných tanečních souborů.
Smysl své práce se souborem scénického tance vidí všichni vedoucí v přínosu pro děti a v lásce k tanci. Pro většinu přináší tato práce pocit seberealizace, je to jejich povolání, práci považují za namáhavou, ale přesto při ní relaxují, sami v takové činnosti vyrostli a považují ji za součást svého života. Většina vedoucích si myslí, že touto prací možná něco dokáží, a cítí v ní smysl svého života. Třetina vedoucích pociťuje tuto práci jako věčný boj s okolím, dvě třetiny ji však za takový boj nepovažují. Dvěma třetinám přináší spíše pocit uznání, třetina má často pocity nevděku. Na otázku, co pro ně osobně tato práce znamená, uvádějí pak jednotliví vedoucí: prostor pro kreativitu, zlepšování lidských vztahů, hlubší poznání sebe sama, znovunabíjení sil pro mladou generaci. Jeden vedoucí považuje formulace dotazů "je to namáhavé, ale přesto relaxuji" a "dává mi to pocit seberealizace" za zvláštní.
Poznatky o souboru, se kterým vedoucí pracuje
Věkové složení dětí v souboru je velmi rozmanité. Navštěvují je děti od 3 let až po dospělost, v jednom případě se uvádí horní věková hranice bez omezení. U více než poloviny (18) souborů se uvádí věk členů od 5-18 let.
Pravidelná setkání s bývalými členy a absolventy pořádají 2 soubory, 6 je pořádá občas, 12 souborů zve bývalé členy na svá vystoupení. 8 souborů pracuje krátce a zatím absolventy nemá, 4 soubory setkání bývalých členů nepořádají.
20 vedoucích souboru má bývalého člena, který vynikl v tanečním oboru, 2 vedoucí o žádném nevědí, 10 vedoucích pracuje krátce a zatím absolventy nemá.
Vedoucí se shodují v tom, že důvodem, proč se děti o práci v souboru zajímají, je to, že chtějí dělat, co se jim líbí, a chtějí se něco nového naučit. Většina z nich se domnívá, že chtějí také získat nové kamarády, kteří se stejně jako oni zajímají o tanec. Většina vedoucích soudí, že děti chtějí ostatním ukázat, co umějí, a že významnou roli v zájmu dítěte o soubor hraje rodina. Shodují se také v tom, že v případě souborů dětského scénického tance nehraje významnou roli tradice, protože se jedná o obor relativně mladý. Jednotliví vedoucí doplňují další důvody: děti hledají, co jim bude vyhovovat, a když to zkusí a cítí se tvořivě, zůstávají. Vidí také výsledky práce starších členů souboru a líbí se jim to. Chtějí být fit, pohybovat se. Určitou roli hraje také osobnost učitele a kamarádi.
Většina vedoucích považuje za nejdůležitější podmínku pro přijetí dítěte do souboru jeho chuť v něm pracovat, 2 vedoucí považují za nejdůležitější nadání, 1 uvádí, že přijímá děti bez ohledu na nadání, protože má dětí málo a 1 uvádí jako podmínku schopnost se alespoň trochu koncentrovat, protože pracuje s psychicky labilními dětmi z dětského domova.
Vedoucí se rovněž shodují v odpovědích na otázku, co mohou spolužáci dětem, které pracují v souboru, závidět. Je to především dobrá parta, vystupování na veřejnosti, zajímavé zážitky, občasné "ulití" ze školy a to, že děti, které navštěvují taneční soubor umějí něco, co každé dítě neumí. Méně závidí cesty do ciziny.
Přínos práce v souboru pro dítě z pohledu vedoucího
Vedoucí se shodují v tom, že práce v souboru dětem přináší především možnost uplatnit své pohybové nadání, získat nové kamarády, vyplnění volného času, ale také možnost naučit se něco nového a naučit se hospodařit s volným časem. 13 vedoucích uvádí další možnosti: děti získávají vztah k tanci a hudbě, naučí se prožívat a rozumět umění, kultivují svou osobnost, tříbí své intelektuální schopnosti, učí se logickému uvažování, a to vše ve smyslu estetického vnímání pohybu jako možnosti nonverbálního sebevyjadřování, mají možnost něco tvořit, soustředit se na zajímavá témata, tancem vyjádřit své pocity, účastnit se kolektivních činností, učit se ocenit jeden druhého, učit se být odpovědný a nesobecký, získávat tvůrčí přístup k životu, prožívat radost z tvůrčí práce a z rozvíjení své fantazie. Přínos práce v souboru vidí i v tom, že se děti naučí vystupovat na veřejnosti.
Vedoucí se shodují také v tom, že činnost v souboru rozvíjí a posiluje tvořivost, samostatnost, disciplinovanost, odpovědnost, přátelskost, sebevědomí, schopnost spolupracovat, soutěživost, cílevědomost, zájem o tanec a umění obecně. Jeden vedoucí zdůraznil možnost dětí vytvářet vystoupení od začátku do konce a uvědomovat si tak, co umělecká činnost obnáší. Jeden vedoucí uvedl i možnost dětí získávat hudební rozhled.
Shoda postojů vedoucích souborů je zřejmá i v názoru na to, že práce v souboru dítě chrání před nudou, špatnou partou, drogami, před sklony k agresivitě a to hlavně ty děti, které chodí do souboru vícekrát týdně. Někteří vedoucí se domnívají, že práce v souboru děti chrání i před negativním vlivem televize a konzumní zábavy.
Většina vedoucích je přesvědčena, že činnost v souboru nemá ve vztahu k životu dětí žádnou nevýhodu. Někteří se domnívají, že děti, které chodí do souboru, jsou více časově zatíženy, mají víc povinností a tím dříve dospívají.
Vedoucí se shodně domnívají, že soubor kultivuje životní styl dětí, že práce v souboru vhodně doplňuje školu a že děti, navštěvující soubor, budou v dospělosti poučenými diváky tanečního umění. Shodují se i v tom, že práce v souboru je pro děti vhodným volnočasovým zaměstnáním a zábavou, která je současně připravuje i lépe na život. Nedomnívají se, že by práce v souboru bránila dětem věnovat se i jiným zájmům a že o tom, zda dítě bude chodit do souboru rozhodují především rodiče.
Soubor a tvořivost dětí
Pokud jde o osobnostní rysy tvořivého dítěte, vedoucí se shodují v názoru, že při práci se souborem jsou takové rysy žádoucí a řadí je následovně: zvýšená vnímavost, otevřenost novým podnětům, touha vynalézat, spontaneita, přátelskost, ochota spolupracovat, chápavost, zvídavost, odvaha experimentovat, vytrvalost, houževnatost, pohotovost, cílevědomost, rychlá orientace v neznámých činnostech a skromnost. Jako další specifické osobnostní rysy jsou uvedeny: samostatnost, přinášení vlastních nápadů, schopnost komunikace a prosazení sebe a svých názorů, tolerance a hudební cítění.
O projevech tvořivých dětí, které mohou být v kolektivu překážkou, se vedoucí shodují v tom, že to jsou hlavně: sklony k panovačnosti a menší ochota respektovat příkazy a dohody, a dále pocity výlučnosti, občasné kázeňské přestupky, horší ovladatelnost a vehementní prosazování vlastních nápadů. Na překážku spíše není podle nich introvertnost, menší družnost, snaha vyniknout nad ostatními, neskrývaná touha po uznání a přehnaná sebedůvěra. Jeden vedoucí uvádí jako překážku nadměrnou závislost dítěte na názoru rodičů.
Vedoucí se shodují v prostředcích pozitivní motivace dětí k sebeovládání a sebekázni. Upřednostňují vzájemnou dohodu o platných pravidlech, posilování prožitku radosti dítěte z rozvoje vlastních schopností, formování sebeovládání povzbuzením, dopřáním pocitu partnerství, vysvětlováním vnějších omezení jako nezbytně nutné podmínky pro úspěšnou práci v kolektivu, dodržováním kázně, ale ne přísné, a polovina vedoucích podle potřeby i přímou kritikou. Jednotliví vedoucí doplňují způsoby o individuální přístup k dětem, o ukázky tanečních představení na videu, upozorňování na určitá vystoupení na soutěži.
Všichni vedoucí zaznamenávají při práci se souborem spontánní tvořivé projevy dětí a rozmanitými způsoby je podchycují a rozvíjejí od improvizačních začátků po autorský podíl na choreografiích souboru a vlastní choreografie dětí, předváděné v souboru, pro kamarády, na školních besídkách, na vystoupeních souboru nebo i na samostatných autorských koncertech a přehlídkách.
Všichni vedoucí využívají tvořivých jedinců především v choreografické tvorbě, poskytují jim prostor pro tvoření a samostatný taneční projev. K podchycení a rozvíjení dětské taneční tvořivosti a jako příležitost pro tvořivé děti zařazují někteří vedoucí v hodinách tvořivé chvilky. V nich děti seznamují se základními principy taneční tvorby. Jsou i vedoucí souborů, kteří se na rozvíjení tvořivosti dětí a jejich taneční tvorbu přímo zaměřují.
Tvořivé pokusy svých kamarádů v souboru přijímají ostatní děti pozitivně, pod jejich vlivem se také o něco pokoušejí, případně se ochotně podílejí na realizaci jejich nápadů. Své kamarády nekritizují, nezesměšňují je ani jim nezávidí. Přijímají jejich aktivity jako součást výuky. Jak uvádějí jednotliví vedoucí, tyto tvořivé aktivity je třeba podpořit, nejsou samozřejmé.
Zpracovala Bohumíra Cveklová